NÁŠ MLADÝ VYSTAVOVATEL A VÝMARSKÝ OHAŘ

Chtěli bychom reagovat na článek o Juniorhandlingu ze zpravodaje II/2005 a upozornit na to , že i mezi mladými vystavovateli jsou děti předvádějící výmarské ohaře. Je to další možnost představit toto skvělé lovecké plemeno nejen jako exteriérově krásného a harmonického psa, ale i skvělého kamaráda .

Již bezmála rok trénujeme naše ale i cizí kluky na juniorhandling. Když jsme začínali, vůbec jsme netušili, co všechno nás čeká. Na první menší výstavu jsme přihlásili Honzíka do kategoria Dítě a pes. Když jsme zjistili, že se v této kategorii jedná hlavně o to , aby dítě dovedlo pejska do kruhu, nebylo dovlečeno psem a ještě u toho pokud možno vypadalo roztomile, chtěli jsme zkusit něco víc. Začali jsme se zajímat o pravidla juniorhandlingu, sbírali jsme zkušenosti, brouzdali na internetu. Na další výstavu jsme už připravovali Honzu do kategorie mladších handlerů s fenečkou Fergie Noves, které se neřekne jinak než Sejba.

Začátky nebyly zas až tak moc jednoduché. Na první úskalí jsme narazili, když si Sejba musela s Honzíkem na sebe zvyknout. Nebydlí totiž spolu, každý z těch dvou patří do jiné „smečky“. Tak se Sejbinka stěhovala na čas k Honzovi domů. Jakmile z nich už byli docela kamarádi, musel se náš nastávající handler naučit s výmarským ohařem pracovat. Tato psí slečna totiž není žádný postelový plyšáček, ale ani rutinovaný výstavní pes. Chvílemi jsme docela záviděli majitelům společenských plemen, kteří připravují svá štěňátka hlavně na výstavní kariéru a učí je od malička stát desítky minut ve výstavním postoji. Sejba neustále pracuje se svou majitelkou Hankou Juráškovou na zdokonalení loveckých dovedností, mají za sebou úspěšně složené SVP, ZV, PZ a chystají se na další. Vysvětlete takové šikovné výmaračce, že má v klidu stát a nechat se ovládat jakýmsi lidským štěnětem. Neobešlo se to bez Sejbiných tázavých pohledů:„Co tady mám jako dělat? A kdy se začne něco zajímavého dít? A proč mám poslouchat teď Honzíka, když támhle stojí moje panička?“ Někdy se pro změnu zaleskla slzička v koutku Honzových očí.

Na první výstavu jsme šli všichni nervózní, jak jen to může dopadnout. K velkému překvapení nás všech se ti dva v kruhu prezentovali velice dobře a ztratili jenom pár bodíků za teoretické otázky. Sejba s Honzou jsou dnes už sehraná dvojka. Dokonce zašli tak daleko, že když měl Honza na jednom tréningu předvést jinou fenečku, jeho psí partnerka žárlila tak, že utekla své majitelce a snažila se zařadit na své místo.

Na poslední výstavě se k nám přidala další výmaračka Fiesta Noves. Paní rozhodčí kluky hodnotila velice vysoko hlavně proto, že zvládly s přehledem obě živé a temperamentní fenečky. Honza dokonce skončil bez ztráty bodu a na stupně vítězů nevystoupil jen pro drobné zaváhání. Od té doby se k nám přidávali další a další kluci, budoucí nadějní handleři. Bohužel v podstatě žádný z našich 7 svěřenců nemá svého pejska trvale doma, ani nemají možnost častěji s nimi trénovat. Přesto jsme rádi, že se u nich prohlubuje láska ke čtyřnohým kamarádům a získávají nové vědomosti o kynologii.

Dnes mají všichni za sebou několik výstav, kluci si zlepšují teoretické znalosti a dotahujeme malé chybičky při předvádění. Chtěli bychom všichni pokračovat dál a učit děti, jak můžou s pejsky pracovat a vést je k zodpovědnosti k živým tvorům .Vždyť to je, myslíme si, na juniorhandlingu to nejdůležitější. Jen je škoda, že náš vlastní klub KCHVO nevěnuje více pozornosti této krásné nové činnosti a nepodporuje to zařazením juniorhandlingu, nebo třeba jen soutěže Dítě a pes, na svých klubových a speciálních výstavách.

Připravily Simona Malá a Hana Jurášková

Tento článek vyšel ve zpravodaji výmarských ohařů